Když běžné způsoby nefungují... (aneb jak na přiřazení k noze trochu jinak)

Trénovala jsem už s mnoha různými psy. Od jorkšíra přes ohařku, kříženku, Peppera (považuji ho za trošku speciální případ) po splašeného kokra. Za velkou trenérskou výzvu pokládám i paničku s thajským ridgebackem, co ke mně chodí na agility. Dostat se pubertálnímu thajci do hlavy v klidu, natož na rušném cvičáku, není zrovna snadná záležitost. Každopádně většinou ty běžné postupy, co jsou všude na internetu a doporučí je většina trenérů, na učení různých věcí (více či méně důležitých) fungují. Avšak občas nastane ta chvíle, kdy nefungují - vůbec nebo jen velice málo či pomalu. A to nemusí být psem (klasika: "Ten pes je teda blbej, když to takhle nechápe."). Je důležité myslet na to, že každý pes je jiný stejně jako každý páníček ("cvičitel"). Když se to spojí dohromady, vzniká z toho další naprosto unikátní jednotka - unikátní tým. 

Jak je to možné? Psa bych vynechala a podívala se na lidi. Přestože u jednoho pohybu například klikáte naprosto přesně, u jiného typu pohybu můžete klikat pozdě. U jednoho konkrétního cviku třeba odměňujete na špatném místě (rozhodovat může pár cm). Proměnných, které by se našly, je strašně moc. A pak se vaše proměnné zkombinují s těmi od psa. Proto vám postup s jedním psem může fungovat a s druhým ne. Proto vám to s vaším psem nejde trénovat, ale někomu jinému, i když to vlastně dělá stejně, to jde.

Když jsem trénovala pivot s mojí Vinnie nebo Pepperem, nenarazila jsem při klasickém postupu na sebemenší problém. Klasický postup pro mě znamená: nechat je to vymyslet s tím, že jediná pomoc byla ve stylu odměňování, kdy jsem jim vlastně nenápadně stáčela hlavu, a u Peppera na úplném začátku i můj pohyb, aby se vždy stočil mně naproti. Oba tedy nejprve sami obcházeli zadními target (misku) s fixovanými předními na obě strany. Až poté jsem se k misce přidala já a oni se naučili přiřadit k pravé či levé noze i se se mnou v této pozici pohybovat. Pro ilustraci situace přikládám video snažení Černouška. Zvládá to i na menším targetu, přiřadí se (bez dalšího pohybu) i úplně bez něj.

Po začátku DD online výzvy (více ZDE) jsem si řekla, že je docela ostuda, když Brett neumí chodit u nohy. Taková základní věc. Tak jsme to začali cvičit. A ejhle. Můj klasický způsob sice fungoval, ale pomalu a splašeného kokra spíš ještě více bláznil. Z nějakého důvodu jsme si zrovna v tom prostě úplně nesedli. Brett se místo postupného zlepšování (z přešlapování k úkrokům zadními), spíš zhoršoval. Nelíbilo se mi, kam se ty tréninky ubíraly. Brett už při tom pravidelně kvílel, a tak jsme s trénováním na chvíli radši úplně přestali. 

Na prvním videu je jeden z úplně prvních tréninků, kdy to ještě nevypadalo vůbec špatně. Druhé video (od času 1:37) je cca o nějaké 3 tréninky později a v tu chvíli, už se mi to přestávalo líbit. Při porovnání si asi sami odpovíte proč. Brett sám za celou dobu udělal 2-3 pořádné úkroky? Očividně mu ten styl učení nesedl. Z vlastního pozorování doplním (není na videu): když jsem si dala ruce za záda (a brala ty pamlsky odtamtud), bylo to nepatrně lepší.

Svým způsobem naštěstí přišel zlom v podobě 5. týdne DD výzvy a zadání 4 nových úkolů. Jeden z nich se věnuje heelworku (tedy všem deseti DD pozicím "u nohou") a druhý zase práci bez odměn. Skoro při každém učení si říkám, že by ta kokří hlava potřebovala zklidnit. Pro Bretta neexistuje žrádlo menší hodnoty, za obyčejnou granulí vystřelí stejně rychle jako párkem. A kromě tenisáku je cokoliv k snědku jeho smysl života. Často se tak nedokáže odpoutat od zdroje pamlsků (čumí na kapsu) a přestává myslet. Vymýšlí tak maximálně způsob, jestli by do té kapsy nemohl zabořit čumák. Nějakou průpravu jsme měli z předchozích úkolů (rušivky či nácvik očního kontaktu - více videa na YT či články v rubrice Deníček). Brett se během těch týdnů viditelně zlepšil, trénujeme několikrát týdně a i já se učím jak na něj. Ale na ten pivot tohle všechno prostě nezabralo.

Před týdnem jsme začali pracovat s platformou (prkno, na kterém by si pes měl fixovat všechny 4 nohy) a po upevnění pozice se Brett začal učit pozici u levé i pravé nohy. Na samostatný pivot jsem se rozhodla vykašlat a rovnou jsem si stoupla k misce. Avšak ani to nebylo řešením našeho problému. Před miskou nebo vedle misky, kokr občas ukročí, ale většinu času prostě blázní. A tak přišel jeden boží nápad. Málem jsem kvůli němu nestihla odpolední školu, protože jsem ho samozřejmě hned po procházce, kde mě napadl, musela vyzkoušet. Základ pocházel z větičky "změňte svoji rutinu" (z lekce práce bez odměn). Já se opravdu odměn potřebovala zbavit, a tak šly odměny do kelímku a ten na vyvýšené místo.

Najednou byl pro kokra princip hry jasný. Já žádné odměny nemám, tak na mě nekvil. Ale když zazní klikr, nějakou ti podám. Vhodné umístění kelímku před námi krásně potencuje až úplné dotočení - tedy přiřazení k noze. Postupná změna umístění kelímku s odměnami bude určitým ztěžováním situace, ale věřím, že nám naopak ještě více pozici upevní (video je starší než článek, a tak můžu říct, že i po žrádlu lačný kokr je schopný se od kelímku odvrátit a do pozice doputovat). Kromě toho, že jsme našli skvělou cestu, jak se to celé naučit (v kombinaci s platformou), má toto cvičení ještě další bonusy. Všimněte si, kam kokr kouká. Při cvičení jsem to nevnímala, ale on kouká nahoru a ne na ten kelímek! I tenhle magor, který kvůli žrádlu pokousal ne jednoho člověka (bohužel opravdu doslova). Navíc kdyby chtěl, pro kelímek si může kdykoliv skočit a já s tím nic nenadělám. Ani jednou to nezkusil. Na všechno se koukněte sami na slibovaném videu :)

Než budete pokračovat do druhé poloviny videa, doporučuju přečíst si ještě těchto pár řádků. V druhé polovině můžete vidět práci s platformou, kde jsem se rozhodla vyzkoušet také trochu jiný způsob odměňování (resp. jejich kombinaci). Byl to úplně první pokus a Brettík docela rychle pochopil princip a začal ten zadek rovnat více než kdy před tím. Na porovnání si můžete pustit druhé video, které je točené jen asi o den dříve.